Zimo, zimo, táhni pryč!

Tak se nám na Kovářové zdálo, že už je ta letošní zima nějak moc dlouhá. Nahlídli jsme tedy do moudrých knih a zeptali se, co s takovou věcí dělali naši předkové? No přece vynášeli Moranu!

Morana, Mořena, Mařena, Smrtholka, Smrtka…tolik jmen, a přece je to stále jen název pro dlouhou, nekonečnou a studenou zimu. V dávných dobách bývaly zimy opravdu tuhé, sněžné, mrazivé.  A bez televize, počítače, mobilu a jiných vymožeností naší doby, jen se svíčkami nebo petrolejkami se zdály našim předkům opravdu velmi dlouhé. Není tedy divu, že se těšili na jaro a hřejivé slunce a tu dlouhou, nekonečnou zimu vyháněli. Třeba v podobě slaměné figuríny, kterou nazvali Morana. Oblékli ji do  dívčích šatů, vyzdobili náhrdelníkem z vajec a společně vynesli, utopili, shodili ze skály, někde i zapálili.

Zkusili jsme si v Kovářové na tento dávný zvyk  vzpomenout, pozvali jsme sousedy z Lískovce a 23. 3. 2018 jsme s Moranou za zvuku lidových říkadel prošli obcí  na její poslední cestě. Zazpívali jsme jí  „Loučení, loučení…“ a na návsi ji symbolicky  hodili do hasičské nádrže.  Vzhledem k tomu, že zima byla opravdu tuhá, tak spíš, než by se utopila, rozbila si hlavu o led. Nicméně obřad i následná „hostina“ byla důstojným rozloučením s paní Zimou- Moranou a teď nezbývá než čekat na vytoužené jaro.

Všem, kteří přišli, kteří přinesli něco na zub, kteří přispěli svým muzikantským a pěveckým umem ke zdárnému průběhu obřadu děkujeme a těšíme se zase na viděnou a slyšenou u příští společné a společenské akce!

H.S.

Zimo, zimo, táhni pryč! Zimo, zimo, táhni pryč! Zimo, zimo, táhni pryč! Zimo, zimo, táhni pryč! Zimo, zimo, táhni pryč! Zimo, zimo, táhni pryč!